vytvořeno: 30.6.2026, před 2 měsíci v rubrice Aktuality
Ve dnech 23.–25. června proběhl vodácký kurz třídy 2. H na řece Dyji, jehož součástí byla i kulturně-historická prohlídka města Znojma.
Hned po příjezdu do Znojma si žáci i učitelé vyzkoušeli první společnou aktivitu. Abychom se trochu rozhýbali, zamířili jsme hrát Laser Game. Žáci si ji nesmírně užili, dle zpětné vazby bylo „nejvíce mega“ moci si beztrestně zastřílet do učitelů.
Po zasloužené přestávce následovala historicko-kulturní vložka. Cestou do historického centra jsme si prohlédli radniční věž a pokračovali k místní dominantě – pozdně gotickému kostelu sv. Mikuláše, kde byl toho času nakrátko pohřben i císař a král Zikmund, jeden z našich nejméně doceněných panovníků. V prostorách chrámu jsme mohli mimo jiné obdivovat i unikátní barokní kazatelnu ve tvaru zeměkoule s dobovou představou světa od Josefa Winterhaldera. Dále jsme si prohlédli odsvěcenou kapli sv. Václava a z přiléhajících hradních bašt obdivovali okolí.
Zlatým hřebem byla přirozeně naše nejslavnější rotunda zasvěcená svaté Kateřině. Dovnitř nás – dle očekávání – nepustili, neboť zde ještě panují předjosefinská pravidla znemožňující návštěvu při sebemenším zvýšení vlhkosti (návštěvu stihnou vždy jen 2-3 výpravy ráno, ty to tam prý zadýchají a pak z důvodu ochrany fresek zavřou). Když uvážíme, čím vším si naše rotunda musela v dějinách projít (sloužila dokonce jako chlév pro prasata), je tato restaurátorská úzkostlivost na pováženou.
Nakonec jsme dorazili do vodáckého kempu, kde jsme rozbili tábor (v některých případech doslova). Zjištění, že pobyt v přírodě probíhá z velké části v režimu „offline“, naštěstí nevyvolalo očekávanou paniku a plynule jsme přešli k táborákovým písním s tradičním opékáním špekáčků.
Druhý den ráno započal samotný vodácký kurz. Po seznámení s mladými instruktory, jejichž zasvěcený výklad imponoval především dámské složce třídy, jsme se vydali Dyji vstříc. Dle zkušeností kolegyně jsme očekávali, že se první hodinu budou žáci pouze motat a točit v kruzích (z pohledu algoritmizace by se dalo mluvit o nekonečné smyčce), neboť zhruba polovina byla na vodáku poprvé. Velmi mile nás překvapilo, že po asi patnáctiminutovém zahřívacím úvodu byli všichni schopni obstojně kormidlovat.
Během prvního dne na vodě nás čekalo celkem pět jezů, z nichž čtyři byly sjízdné a velmi jsme si je užili. Největším zážitkem žáků bylo předem nahlášené potápění učitelské kánoe. Úvahy o výchovném opatření z okamžiku těsně před potopením byly vystřídány vděčným přijetím údělu utopence, neboť studená voda poskytla nebývalé osvěžení. Vše bylo odpuštěno a vydali jsme se vstříc první zastávce v Dobšicích. Zde jsme společně poobědvali v restauraci Na Selské a následovala trasa do Krhovic, kde bylo vodácké tábořiště. Prvních 15 kilometrů bylo za námi.
Následující ráno jsme vyrazili po trase do Valtrovic. Již nás nečekal žádný jez, naproti tomu zde byla řada meandrů a řekl bych o něco hezčí výhled do (byť se za mě pohledu na opouštějící Znojmo s rotundou nic nevyrovná). Žáci během zbývajícího 7kilometrového úseku prokázali, že se z nich stali zdatní kormidelníci. Každé zákrutě i mělčině se vyhýbali s hbitostí a přesností, jež bychom coby učitelé uvítali i při odevzdávání úkolů, takže jsme do cílového tábořiště dorazili zdárně a se značným předstihem.
Zbývá již jen poděkovat paní učitelce Dziacké za skvělou spolupráci, instruktorům za bezpečné vedení celého kurzu a konečně 2. H, jež opět ukázala, že umí držet za jeden provaz a jejichž přístupu si velmi vážím.
Mgr. Adam Vaňhara
