vytvořeno: 12.10.2026, před 5 dny v rubrice Aktuality
V pátek a v sobotu 2. a 3. října proběhl pilotní ročník celorepublikové studentské konference nazvané oZvěny Generace 2026. Setkání, jež proběhlo na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně také za naší účasti, mělo dle přání organizátorů inspirovat k aktivnímu přemýšlení, vzájemnému naslouchání a hledání nových souvislostí.
Nejen samotná anotace, ale i záštita mnoha institucí (např. Vzdělávací nadace Jana Husa či Univerzita obrany) a významných osobností společenského života budila velká očekávání.
Do Brna jsem dorazil ve společnosti sedmi statečných žáků 3. a 4. ročníku našeho gymnázia a těšil se, co se bude dít. Po úvodních organizačních pokynech a seznamovacích hrách byli žáci rozděleni do dvou bloků, jež si dopředu vybrali:
Blok 1: Čeština jako mateřský jazyk, garanti Jiří Peňás, Mgr. David Jirsa, Ph.D., referát Marharita Petrushenkova (Obchodní akademie Přerov)
Blok 2: Národnost a její význam, garanti doc. PhDr. Milan Uhde, Mgr. et Mgr. Tereza Menšíková, referát Daniel Šukoljukov (Gymnázium Matyáše Lercha)
Osobně jsem se zúčastnil bloku Čeština jako mateřský jazyk. V duchu jsem doufal, že se bude debatovat o budoucnosti naší mateřštiny a o tom, zda a nakolik je spoutána anglicismy. V první části bloku vystoupila studentka ukrajinského původu M. Petrushenkova s velmi povzbudivým vystoupením na obranu krásy českého jazyka. Žákyně popsala vývoj svého vztahu k naší mateřštině, který začal z přirozené nutnosti, ale proměnil se ve velkou lásku a její zápal pro náš jazyk působil přímo nakažlivě. Nejednou mě napadlo, jak by asi na její referát reagovali žáci naší školy, jak úžasné by bylo, kdyby mohli slyšet od někoho „zvenčí“, o co se dobrovolně a tak lehkomyslně připravují.
V další části byli účastníci rozděleni do malých debatních kruhů po zhruba pěti lidech, kdy za asistence moderátorů a garantů diskutovali o připravených otázkách. Vše probíhalo ve velmi přátelské a respektující atmosféře, přitom však neexistovala žádná tabu. Studentům jsem se zájmem naslouchal a tak trochu žasnul, jak vyvracejí některé mé zjevně mylné představy o generaci „džen zí“. To byl však pouhý začátek.
Závěrečný prostor byl věnován přednášce dvou garantů, novináře Jiřího Peňáse a bohemisty a youtubera doktora Davida Jirsy. Ti se hned na úvod dohodli, že z časových i praktických důvodů raději zvolí formu diskuse a promýšlení nastolených témat.
Zde se má očekávání naplnila, avšak celé to dopadlo trochu jinak, než jak jsem se domníval. Zatímco „my“ vyučující jsme debatovali nad jazykovou úrovní ve vztahu k etiketě a společenské vážnosti a přemítali nad obavami z vytrácení jazyka pod záplavou anglicismů, naše studentstvo (a podle všeho i pan Jirsa) bylo jiného názoru. V určité fázi, když se tematizoval chybějící respekt k tomu „ve vhodné chvíli mluvit spisovně“, to již žáci nevydrželi a velmi taktně (ale důrazně) nás upozornili, že tomu tak není.
Zvedla se vlna komentářů, které bych slovem dokázal shrnout takto: Současný slovník mládeže je generační záležitostí a nepodceňujte nás. Víme dobře, co kdy říkat. Víme, co je společenská vážnost, víme, že se na úřadech nemůžeme bavit stejně, jako se bavíme se spolužáky. Něco takového by nás ani nenapadlo, umíme to dobře rozlišit a vaše argumenty nejsou relevantní.
Užasl jsem. Ani ne tak nad tou odpovědí, jako nad formou, nad tím, jak se hromadně hlásili, spontánně reagovali a důrazně a jasně se vymezili vůči našim představám o jejich vnímání mateřštiny. Vnímal jsem, jak mají český jazyk rádi, jak jim na něm záleží. A byl jsem příjemně zaskočen.
Osobně trochu pochybuji, nakolik jejich hlas reprezentoval celou generaci, přece jen se dostavil výběr žáků ochotných obětovat konferenci volný pátek a sobotu. Navíc, přestože mají jistě v mnohém pravdu, nemohu se stále zbavit dojmu, že „jazykový problém na školách“ není nutně generační záležitostí, něčím, co by odválo. Mnohé ze současných slovíček mládeže jistě brzy vymizí, některé asi zůstanou a podobně jako germanismy ve vývoji živého jazyka přirozeně splynou. Obavy však mám o jinou věc: že žáci skutečně zapomenou (a pozoruji to již nyní) používat některá česká slova, jež nemají úplně stejný význam jako jejich anglické varianty, jimiž je nahrazují. A když začnou mizet slova, začne se vytrácet i jejich význam. A pokud slova přestaneme používat, může se postupně vytratit i schopnost rozlišovat skutečnosti, jež pojmenovávala. Tak či tak obdivuji elán žáků, jejichž postojem jsem byl velmi mile překvapen.
V pátek večer proběhla ještě společná hra žáků v centru Brna, při níž se ještě více seznámili, a dle zpětné vazby si ji velmi užili (mělo jít o klasické „vlajky“ a různé logické úkoly).
V sobotu po snídani pak pokračoval program druhou částí bloků. Mohli jsme si vybrat z následujících:
Blok 1: Bránit či nebránit? Garant: plk. gšt. Ing. Petr Hlavizna, Ph.D., referát: Adéla Fürstová (Gymnázium Varnsdorf), koreferát: Ema Dostálová (Střední zdravotnická škola Prostějov)
Blok 2: Budoucnost v čase krizí, Garanti: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D., Lenka Kotousová, referáty: Vendula Cigánková (Gymnázium Matyáše Lercha) a Justýna Zátopková z našeho gymnázia ve Starém Městě
Tentokrát jsem si vybral 2. blok, nejen kvůli účasti „naší Justýny“, jejíž referát byl po všech stránkách excelentní a velmi ji za něj chválím. Nejvíce mě zajímalo, jak nová generace pohlíží na budoucnost a v čem spatřuje krize, navíc jsem se osobně těšil na přednášku paní docentky Matějčkové, jejíž podcasty o filosofii s manželkou často a rádi posloucháme a živě o nich debatujeme.
Referáty obou žákyň byly na velmi vysoké úrovni. Každý z nás nejlépe ví, jaké společensko-politické, ekonomické, ekologické, technologické, ale třeba i osobní krize ho v životě obklopují. Studentky však připomněly, že před hrozbami současného světa nemá cenu zavírat oči – tím nezmizí. Také nevidí východisko v utopistických snech o spáse světa a „zaručených receptech“ obchodníků s deštěm. Nabízí však jiné řešení: můžeme a máme začít u sebe. Malé krůčky, malá a často neviditelná snaha každého z nás „být lepším“ nebo přinejmenším alespoň neškodit. I to má svůj význam. Jak v následné debatě v malých kroužcích zaznělo opakovaně: všechno to jsou sice jen malé kapky vody, ale z kapek se utváří celé moře.
Po diskusích následovala závěrečná část bloku – vystoupení garantů. Nejprve promluvila koučka Lenka Kotousová, která opakovaně vyjadřovala obdiv žákům, jež dokáží vést debatu tak otevřeně, věcně a přitom s respektem, což je dovednost, kterou bychom častokrát marně hledali i u předních představitelů naší společnosti. Následovalo vystoupení filosofky doc. Matějčkové vhodně navazující na referáty žáků. Doplnila některé definice (krize – krisis, tj. rozhodnutí), v souvislosti s budoucností citovala tvrzení význačného filosofa Kierkegaarda, že budoucnost s sebou nese úzkost, neboť je vždy nejistá a velmi zajímavě hovořila o současných trendech u mladých. Rozporovala například tvrzení, že málo čtou: domnívá se, že i vzhledem k jejich „screentime“ čtou snad i více než předchozí generace. Asi nejvíce mě pak zaujalo tvrzení, vycházející rovněž z debaty o skrolování žáků na sociálních sítích, že normální stav je nepozornost, naopak soustředění je něčím, co musíme pečlivě cvičit a rozvíjet. Dodala, že podle další význačné filosofky Simone Weilové má být tím nejpodstatnějším, co má škola žákům předávat, právě schopnost soustředit se. Něco na tom bude.
Ze studentské konference jsem se vracel v tom nejlepším slova smyslu udiven, myšlenkově obohacen, velmi dojat (díky Justýno) a tak trochu omlazen. Pevně doufám, že se tento pilotní projekt bude znovu opakovat a budu si moci vyslechnout další myšlenky nové generace, jež na tom není vůbec tak zle, jak jsem se dříve domníval.
Mgr. Adam Vaňhara
