Krajinou řádu německých rytířů

Ve středu 10. června 2026 ve večerních hodinách jsme vyrazili se studenty z různých ročníků do Polska. Po nočním přesunu jsme ve čtvrtek ráno navštívili největší cihlový hrad na světě, památku UNESCO, hrad Malbork. Malbork je úžasný, skládá se z Vysokého, Středního a Nízkého hradu. Toto bývalé sídlo velmistra řádu německých rytířů je monumentální a s krásnou výzdobou. Prohlídka nám zabrala 2 hodiny, ale určitě by se tady dalo strávit daleko více času. Z Malborku jsme se přesunuli do Sopot, kde nás čekalo nejdelší dřevěné molo v Evropě a také spousta příběhů, které se váží k tomuto lázeňskému městu (dozvěděli jsme se něco o „kasinech, lesu sebevrahů, ale i o automobilových závodech ve městě). Někteří ochutnali i solanku, slanou vodu, která vyvěrá z podzemí. Do Helu jsme přijeli až v pozdním odpoledni a ubytovali jsme se ve škole, která nám poskytla super zázemí pro náš pobyt.

V pátek jsme vyrazili do města Leba, kde jsem na půjčených kolách jeli do Slowińskeho parku narodoweho na nejvyšší písečnou dunu. Po překonání asi 8 km na kole jsme se dočkali. Pískem se jde špatně, ale i tak jsme se vyškrábali na nejvyšší dunu a pak jsme šli k moři. Někteří odvážlivci vyzkoušeli teplotu moře na vlastní kůži. Cestou zpět do Leby jsme ještě vystoupali na rozhlednu a po vrácení kol prozkoumali město Leba. V podvečer jsme ochutnali baltské uzené ryby. Nejvíce nám chutnala „maślana“, výborná ryba, kterou ochutnali i ti, kteří ryby nikdy nejedí. Uzený úhoř byl také moc dobrý a samozřejmě nemohlichybět uzení sledi na zimní způsob a losos.

Sobota nezačala moc krásně, protože ráno hustě pršelo, ale kolem desáté se oblačnost protrhala a my jsme mohli vyrazit na výlet kolem Helské kosy. Cestou jsme obdivovaly bunkry, ze kterých hrdinní Poláci bránili Hel proti německé přesile ve druhé světové válce. A zamířili jsme opět na pláž. Cestou jsme nacházeli jantar, udělali jsme si koupací pauzu, které využilo více studentů než předchozí den. Po procházce následovala zasloužená odměna v podobě dobrého jídla.

Nedělní ráno bylo ve znamení přesunu autobusem do Gdaňsku. Toto přístavní město bylo ve druhé světové válce dost poničeno, ale místní se rozhodli, že jej obnoví do bývalé krásy. A tak jsme mohli obdivovat Zlatou bránu, Dluhy Targ, středověký jeřáb, který překládal náklad z lodí na povozy, mohli jsme obdivovat největší cihlovou katedrálu Evropy (Mariačku) a také jsme z její věže obdivovali pohled na Gdaňsk. Z Gdaňsku jsme se přesunuli do Toruně, která byla naší poslední zastávkou na našem putování. Po ubytování v kempu jsme přes most vyrazili do města Mikuláše Kopernika a toruňského perníku. Samotný střed města je opevněn hradbami a nejzajímavější dominantou je Křivá věž. K ní se váže legenda o mnichovi, který se zamiloval do krásné ženy. A za trest musel postavit věž, která je tak křivá, jako jeho morálka. A díky této legendě si naši studenti mohli vyzkoušet, jak je na tom jejich svědomí. Pokud si stoupnete k věži, patami, rameny a hlavou ke zdi a předpažíte, a přitom nepřepadnete dopředu, tak je vaše svědomí v pořádku. Celou Toruní vonělo perníkové koření, tak jsme něco ochutnali, a staré město si prošli (rodný dům M. Kopernika, radnici, zbytky hradu atd.).

V pondělí ráno jsme vyrazili na cestu domů. 

Mgr. Soňa Patočková
​Mgr. Benedikt Chybík