Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město
Staré Město, Velehradská 1527

Pobyt v Anglii očima Karolíny Tomečkové

vytvořeno: 13.10.2015, před 2 roky v rubrice Aktuality

Výlety pana Karla a dalších nadějných studentů do Anglie
Píše se rok 2015 a mladá staroměstská (j)elita se schází brzkého rána před školou, konkrétně v sobotu 19. září. Docela pech vstávat kolem páté hodiny ranní a ještě k tomu v sobotu. Přesto nás ale něco donutilo, nakoplo vstát. A nebylo to jen kafe, kvůli kterému pak létáme z busu na záchod a ze záchodu na bus. Sešli jsme se před školou z důvodu naší blahodárné expedice směr Londýn a Anglie vůbec. V přítmí při čekání na bus se těžko rozeznávaly známé tváře, tak jen mávám na všechny strany a usínám ve stoje. Poté přijíždí bus a cesta začíná. Bubny prosím.

Sobota+neděle 19. až 20.září – Přijeli imigranti z Čech
K cestě se netřeba složitě vyjadřovat. Spali jsme, kecali jsme, smáli se, pouštěli filmy a žrali. Slušně to říct nejde, celý den na cestách v buse z vás tak trochu čuníka udělá a nejíte. Prostě žerete. Po všech peripetiích nabíráme dvě malé základky, což byl pro mě docela problém. Ach jo, jsem se bála, že se se svou výškou ztratím a zapadnu. Ale udrželi mě na vodítku. Po vší té hrozné kostrbaté cestě, ať už v buse či na trajektu, se vyloďujeme v Anglii a ráno stavíme v Londýně. Odpočinout si, učesat se? Nepřipadá v úvahu, teď budete chodit po Londýně  bude to prima. Vidíme slavné London Eye, fotíme se u Big Bena, narážíme do londýnských běžců na Westmister  Bridge až se pomalu přes všechny známé památky dopídíme k Buckinghamskému paláci. Londýn je krásný, únava opadává.  Stejně mám pocit, že spíš než známé památky naše ospalé oči táhnou více nevšední věci. Všímáme si velké sorty fanoušků, co si dojeli rozbít zuby na rugby, krmíme veverky v parku, čumíme na velkolepou výměnu stráží. Pomalu ale jistě nabíráme hromadu snímků jako japonští turisté.  Nasáváme taky atmosféru s velmi příjemnými lidmi a uvědomujeme si, že už nejsme v Česku. Když totiž ztratíte v Anglii peněženku, nejen že vám ji do pár hodin vrátí, ale bude v ní ještě o 10 liber víc. Tento den také procházíme čínskou čtvrtí a „kocháme“ se vitrínami, které nám skýtají pohled jen na opečené kachny. Žádní psi, Číňané zklamali. V chodu jednoho z nejnáročnějších dnů nás drží nápis Tesco, co se tyčí u Trafalgar Square. Spása ve formě levného jídla nás kopne do zadku a udrží při životě. A dostáváme při nákupu také popcorn zdarma. Angláni jsou boží! Den zakončujeme jednou z nejlepších věcí na světě vůbec-Muzeem Madame Tussauds. Tady hladíme třeba Einsteina po břiše nebo zvedáme Marilyn sukni.  Jako špinaví a unavení studenti z Čech usedáme do autobusu a blížíme se k adoptivním rodinám. Docela se už těšíme. My konkrétně jsme vyfasovali vegetariánskou mámu, roztomilého tělocvikáře, jejich uslintaného psa Henryho a úchylnou malou dcerku, co nás ráda plácala po zadku a sypala pepř do lupínků s mlékem. Štěstí!

Pondělí 21. – Hej, já už nechci domů, tady je to boží
Ráno v buse si povídáme o našich nových rodinách a vzájemně si trochu závidíme. Jde poznat, že výběr byl docela striktní a dbá se na výběr správných rodiny. Ale byly i výjimky, ne na každého se dostala solidní rodina. A tak vzniklo Lidčino každodenní vyprávění v buse o její fanatické opatrovatelce. Spíš než pomlouvání její osoby, šlo jen o dělání si srandu z různých kombinací a jídel.  Program dne je jasný- podívat se na systémy škol v Anglii a pak si zpříjemnit den pohledem na krásné slunné pobřeží Brightonu. Inu, škola to bylo zvláštní, studenti si chtěli hodně povídat a byli přátelští, co ale nebylo přátelské? Zvonění. Najednou začal pisklavě hučet alarm a my se už ubírali k útěku před požárem. ,,Hey, guys, i’ts okay, keep calm‘‘. Co  ještě bavilo, tak byl systém učení. Já zrovna jak na potvoru vyfasovala předměty, co mě moc nebaví-chemii a biolu. Mají zvláštní systém učení v chemii, coby samostudium a asi tři písemky za jednu hodinu.  V biologii zase probírali krevní skupiny. Miluju jejich učitelku! Je to boží člověk a chtěla jsem si ji ukrást na naše hodiny biologie. A jak už jsem říkala, odpoledne jsme čekali klidné vlny moře v Brightonu. Místo toho do nás udeřil silný vítr, který nás donutil se po návštěvě aquária schovat v zábavním parku a zahrát si na Terminátory. To počasí tam toho dne fakt nebyla sranda, dokonce ani racci nemohli létat. Jen levitovali ve vzduchu. Ani fish&chips nám nevzali, pche. Později nato jsme jen v buse shlédli národní parky zaplněné chundelatými ovečkami a málem spadli na útes při focení Seven Sisters.

Úterý 22. – Hele, zase Londýn, koukej
Dopoledne jsme jak zmoklá štěňata zalezli do muzeí a kochali se. K výběru byly tři-Muzeum vědy, Přírodovědné muzeum nebo taky Muzeum Viktory a Alberta. Tam jsme zakotvili my. A bylo nám fajn. Prošli jsme od asijského porcelánu přes sochy kojených dětí až k modernímu umění.  Odpoledne jsme věnovali snaze, aby nás neokradli při nákupu na Oxford Street. Tady na nás čekat šílený Primark, se šílenými turisty a docela šílenými cenami. Při brodění ulicí jsme přesto viděli skvělé pouliční umělce, co by naše televizní talentové soutěže strčili do kapsy a umyli s nimi podlahu.

Středa 23. – Tak nás inteligenci přijali už i na Oxford
Po snídani nás naše nová rodina nenásilně nahrnula do busu směr Hampton court, což je ne moc velký, ale dvakrát tak krásný palác tudorovského šarmu. Prošli jsme zde kuchyní, kde musela být v noci kosa jak v Rusku, podívali se na jednoho z nejschopnějších panovníků Anglie Jindřicha osmého, který nás bavil hlavně díky své historii se ženami a posvačili v parku s vtipnými stromy  připomínající atmosféru Alenky z říše divů. Poté deport na Oxfordskou univerzitu. To bylo takové to: ,,Jo, děcka, čumte na to, podle toho se inspirovali režiséři  Harryho Pottera, je to mega identické.‘‘ No, nebylo. Nebylo to identické a skoro nikde se tam nemohlo mluvit. Tak nám bylo smutno. K večeru pak dostáváme ještě krátký rozchod na Oxfordu a poté odjíždíme zase směr new family.

Čtvrtek 24. a pátek 25.– Loučení aneb proč není Londýn na Moravě?!
Nejnáročnější den vůbec. Při vzpomínce na něj nám ještě odumírají buňky v těle.  Jsem myslela, že na konci dne ochrnu a domů se vrátím na vozíčku jako uznávaný Hawking. První jsme si poslechni něco o katedrále svatého Pavla.  Procházíme přes Millenium Bridge, na kterém nadšeně šoupáme jak praví burani nohama. Poté vidíme  Shakespearovo divadlo a pokračujeme k Tower of London. Před Tower Bridgem svačíme a vyhýbáme se holubům . Přes Tower Bridge pokračujeme k Tower of London, kde máme šíleně dlouhý rozchod-cca 4 hodiny. Kvůli únavě, co jsme nasbírali během posledních dnů, jen sedíme uprostřed Toweru a jíme na popravišti, kde se zbavili třeba Anny Boleynové. Co nás zaujalo, tak byla třeba Krvavá věž nebo Klenotnice. A Alžběta druhá podle videa z korunovace, byla zamlada docela kočka, to se musí nechat. Po mrznutí jak bezdomovci na lavičce u Temže, máme konečně sraz a přejíždíme na lodi do Greenwiche. Zde se už jen nacpáváme v Mekáči a končíme trip u poledníku. Někteří se u něj také fotí, i když je vlastně docela jinde. Těšící se domů nasedáme do busu za řidičem Karlem a Karlem. Po děsivých 30ti hodinách se dostáváme do Starého Města a rodiče si nás imigranty v jednu ráno odváží domů.

Londýne, Anglie, miluju vás. Je to jako by se tam zastavil čas. Domy, systém, lidi.. vše je jinak a hned vás to pohltí až slintáte. God save the queen!

Karolína Tomečková


Fotogalerie z výletu je dostupná zde.

Spolupracujeme

© Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město